Pocit jeskynního syndromu, nebo jásot z volného výběhu?

Zažíváte nervozitu a úzkost již jen při pomyšlení na návrat do kanceláře? Skoro byste rádi, aby vás zpět do kanceláře někdo doprovodil? 

Nebo jste se nemohli dočkat, až se uvidíte s kolegy na živo😊? 

Často teď okolo sebe slyšíme "návrat k normálu"? Nicméně, co by to vlastně mělo být?

Po roce a půl začíná mnoho zaměstnavatelů volat po návratu zaměstnanců do kanceláří. Někteří by nejraději návrat i nařídili a skoro vytvářejí poněkud absurdní pocit, že lidé snad uplynulý rok a půl ani nepracovali...

Vloni v březnu jsme museli téměř ze dne na den přizpůsobit řadu svých zvyků a každodenní rutiny. Pandemie nás všechny donutila ke změně způsobu, jakým jsme žili.

A přesto, že některé z těchto změn nebyly zrovna ideální (např. nekonečné schůzky na Zoomu), možná vám uplynulý rok poskytl i příležitost zamyslet se nad svými prioritami v životě, čemu chcete dávat v budoucnu přednost, ať již jde o vaše vztahy, volný čas, kariéru, zdraví či osobní finance.

A možná jste i učinili předsevzetí, jak jinak si své každodenní fungování upravit.

Rozvolnění opatření a s tím spojený návrat do kanceláře s sebou nese i riziko, že na své priority zapomeneme, resp. poměrně rychle se vrátíme do starých kolejí. I přesto, že staré koleje jsou nám teď prodávány jako toužebný "návrat k normálu"😊.

Co můžeme udělat proto, abychom si své priority udrželi?

Návrat do kanceláře je změna, ze které můžeme být nervózní. U změn je výhodnější jít postupně krok za krokem. A pokud se od určitého data musíte vrátit na více, či dokonce na celých pět dní, můžete přijít do kanceláře o pár dní dříve na jeden, dva dny a alespoň znovu umět najít kantýnu😊

Nespěchejme a mějme se sebou trpělivost. Zkusme změnu udělat volněji, o to trvaleji. Malé kroky vyvolávají v naší mysli větší pocit bezpečí a jsou méně stresující.

S vidinou volného výběhu můžeme mít pocit, že musíme vše stihnout. Co kdyby to nedej zase všechno zavřeli. A tak možná přijímáme pozvání skoro kamkoli.

Vydrželi jsme lockdown, všechna omezení a restrikce a paradoxně teď bychom se mohli zhroutit, protože situace je již bezpečnější než před pár měsíci.

Vytvořme si hrubý časový rozvrh toho, co vlastně chceme stihnout. Jak kromě všech povinností můžeme mít dostatek času na odpočinek i dočerpání a obnovení sil psychických i fyzických.

Nejčastější odpovědí mých klientů je, že den není nafukovací, nemá 40 hodin a že vše nelze stihnout. Ano, zcela souhlasím, nelze. Proto je výhodnější se zaměřit na to, co máme pod kontrolou. Jak bychom si v ideálním světě rozvrhli svůj den?

Je jednoduché sklouznout k tomu, že si vše zapíšeme do kalendáře a najednou bude zase plný, my budeme běhat mezi schůzkami a cítit se znovu pod tlakem, že musíme vše stihnout. Vím, je to těžké, když to jsou všechno věci, které chceme dělat.

Nicméně vyčlenění si času nám pomůže se držet svých priorit a zároveň si najít novou strukturu vašich dní.

Každý večer se můžeme sami sebe před usnutím zeptat, co nás dnes potěšilo, co se nám podařilo, či které ze svých priorit jsme dnes věnovali. A pak se zamyslet, na které priority bychom se chtěli zaměřit zítra a co pro to můžeme konkrétně udělat.

Zeptejme se sami sebe, co naše srdce rozezpívá, čím můžeme přispět ke svým zásobám energie, co pro nás znamená jemně se sebou zacházet nebo co by nám dnes řeklo naše tělo.

Někomu k motivaci pomáhají vnější odměny, někdo slyší spíše na vnitřní ocenění. Dopřejme si tu formu, na kterou slyšíte konkrétně vy.

V rámci udržení svých priorit, je dobré se opakovaně zamýšlet nad tím, co funguje. Pravidelné ohlédnutí nám pomáhá identifkovat, co je jinak a díky čemu se nám změna daří. Získáme tak i prostor zhodnotit, kde se na rozcestí vydáváme starou cestou a nevyšlapáváme novou.

Možná v rámci našeho zastavení a rekapitulace zjistíme, že jsme opravdu vyčerpaní a už se zase vše snažíme stihnout.

Držím vám i sobě palce, ať si nabytého volného výběhu užíváme a nepřetíží nás 😊.

Anna

P.S. Jsem tu pro ty, kteří by chtěli pomoci s objevením svých priorit, nebo naopak s překonáním jeskynního syndromu.