Kde domov můj (II.)?

16.04.2021

Pocit dlouhodobé dovolené nebo integrace do nové země? Který pocit u vás převládá?

Integrace do nové země je náročný proces. Nicméně obtíže, se kterými se musíme vyrovnávat, nás mohou vnitřně obohacovat a pomáhat nám v rozvoji osobnosti.


Adaptace na novou zemi je v ideálním případě završena integrací do nové společnosti. Je to dlouhodobý proces. Člověk při něm prochází vnitřní změnou, přijímá novou identitu, mění své sebepojetí. Na otázku "Kdo jsem?" odpoví jinak než před odchodem do jiné země.

Účinnou cestou je zachování si určitého kontaktu s původní kulturou a zároveň přijetí nové kultury dané země. Nová i stará kultura jsou pro něj stejně důležité. Zároveň se se starou kulturou pomyslně částečně loučí, aby mohl přijmout novou. Člověk, který zvládl integraci se cítí jako součást nové společnosti.

Proces adaptace člověka na novou zemi ovlivňují vnitřní i vnější faktory. Nejdůležitějším vnitřním faktorem je jeho motivace k odchodu z původní země. Kromě již zmiňovaných důvodů v předchozím článku bývá někdy skrytou motivací i útěk před problémy ve vztazích nebo v rodině. Nicméně lze před problémy utéct😊?

Celkově jsou také důležitá očekávání, se kterými člověk odchází a cíle, které by chtěl nové zemi naplnit.

Dalším faktorem, který ovlivňuje proces adaptace, je osobní historie jedince - co již ve svém životě zažil, s čím se teď vyrovnává. Pomyslně řečeno, jestli si s sebou z minulosti nese veliký batoh zátěže, nebo jen malý batůžek. Také temperament hraje svou roli - uzavřený introvert může hůře navazovat nové kontakty, naopak otevřený extravert může být jako ryba ve vodě v novém prostředí. Přesun do nové země vnímá jako výzvu k objevování nových možností a rád se seznamuje s novými lidmi.

Charakter jedince ovlivňuje i způsob, jak reaguje a zvládá obtížné situace, nakolik si s nimi umí poradit sám a nakolik potřebuje pomoc a podporu okolí. Problémová situace nastává, pokud byl dotyčný zvyklý na podporu širokého okolí. I o maličkostech se kdysi radil s nejbližšími, které teď nemá v dosahu. V důsledku má v nové situaci tendenci zahlcovat svými problémy např. svého partnera, nebo se v problémech "utápět".

Vliv mají i schopnosti jedince - jazykové, intelektové, jeho celkové psychické i fyzické zdraví a duševní rozpoložení. A důležitý je samozřejmě i věk - starší člověk se obecně může hůře vyrovnávat se změnou, zvláště jedná-li o změnu tak zásadní.

Adaptaci na nové prostředí ovlivňují i vnější podmínky - odlišné klimatické podmínky, kulturní a společenské prostředí a hodnoty, které daná kultura uznává. Obecně lze říci, že čím je kultura podobnější, tím je adaptace snazší.

Svou roli hraje i okolí jedince, ať již obyvatelé nové země a jejich otevřenost vůči jiným kulturám, nebo okolí v původní zemi - jak reaguje na odchod jedince jeho blízké okolí, podporuje ho, nebo to spíše vnímá jako "zradu", či závidí.

Samostatnou kapitolou je i stálá či naopak často se měnící sociální síť, kterou si člověk okolo sebe vybuduje, expati přicházejí a odcházejí. Někteří lidé tak zažívají "povrchnost" vztahů, a po čase ztrácejí energii investovat více do širších mezilidských vztahů. V tomto směru může mít proces adaptace na novou zemi usnadněn někdo, kdo se např. ožení/vdá v dané zemi a při integraci mu pomáhá rodina partnera/ky.

Kromě integrace do nové společnosti se člověk samozřejmě musí vyrovnávat i s běžnými situacemi v životě, které by ho potkávaly i v rodné zemi, jednodušší i závažné (těhotenství, porod, hádka s partnerem, problémy s dětmi, spory s rodiči, starost o nemocného, Vánoce, rozchod, životní krize...). Někdy je intenzita prožívání těchto situací umocněna právě nedostatečným pocitem nového zázemí. Mohly bychom tak hovořit o tom, že události v životě jsou pomyslně násobeny "koeficientem emigrace".

Ve své soukromé psychologické praxi se zaměřuji i na klienty, kteří odešli do zahraničí a dlouhodobě v něm žijí. Klienti za mnou přicházejí se širokou škálou problémů. Při své práci zaměřuji velkou pozornost i na psychohygienu klientů, učím je zvyšovat jejich životní spokojenost a odolnost vůči zátěži. Neboť to, jak se cítíme souvisí i s (ne)dostatkem energie a způsobem, jak přemýšlíme o sobě, svém životě a budoucnosti.

Někteří z nás zvládnou obtížné situace sami, bez pomoci, jiní by uvítali pomocnou ruku či naslouchající ucho. Je velmi důležité si o to umět říct a dopřát si prostor pro řešení dané situace. V životě se nám občas dějí nelehké věci, nicméně i na těchto událostech můžeme vnitřně vyrůst. Pochopení těchto obtíží a zasazení do kontextu našeho života nám může pomoci v rozvoji osobnosti.

Přeji vám, ať pobyt v zahraničí dává smysl ve vašem životě a chcete-li, ať vám nic nestojí v cestě úspěšné integrace do nového prostředí.

Anna

P.S. Těm ostatním mohu nabídnout pomocnou ruku.